První choutky spoutat zdejší podhorskou divokou přírodu dostali zdejší obyvatelé už počátkem 19. století. Častý výskyt povodní, které údolí zanášelo bahnem, měla vyřešit regulace řeky Opavy.

Již za vlády Josefa II. bylo v místě, kde leží obec Nové Heřminovy, uvažováno o přehradě, která tehdy měla za úkol zvodnit řeku Opavu a nadlepšit její průtoky tak, aby rovnoměrně zásobila vodou plánovaný dunajsko-oderský kanál. Protože však byly tyto plány náročné na realizaci, přistoupilo se namísto budování vodních cest k vytvoření sítě císařských silnic.

V roce 1923 vypracoval doktor techniky Karel Picek projekt přehrady Nové Heřminovy. V době světové hospodářské krize ve 30. letech byly všechny velké projekty tohoto typu odloženy  a na přehradu se na čas přestalo myslet. Podobné to bylo i během druhé světové války a krátce po ní, kdy se veškerá výroba orientovala na válečný průmysl. Po válce byli z kraje odsunuti sudetští Němci a čeští obyvatelé, kteří sem byli dosídleni, zjistili po nějakém čase, že kvůli plánované přehradě nejenže nesmí stavět nové domy;Zemský národní výbor v Moravské Ostravě dokonce zakázal rekonstruovat stávající veřejné i soukromé budovy.

Z 2.února 1947 nacházíme záznamy z vodohospodářského pracovního sjezdu v Ostravě, na které konstatuje Ing.Dr.tech. Jan Čermák: „Přehrada na střední Opavici u  Nových Heřminov s vodním obsahem 134mil. m3, tj. asi 115 % ročního obsahu, je klíčovou přehradou na řece Opavici. Její Význam je akumulace s malým retenčním prostorem, využití vodní síly a rekreace… Pořadí pro nejbližší dobu by bylo podle mého soudu asi Kružberk, Žermanice, Těrlicko, NH, Hlučín…“

I v roce 1948, po znárodnění a pozemkové reformě, v době těžké diktatury proletariátu, mysleli Heřminovští na to, jak odvrátit hrozbu stavby přehrady, která by zaplavila jejich obec. Napsali proto dopis na expozituru Zemského národního výboru v Moravské Ostravě. Odpověď úředníků však místním lidem nedávala naději na změnu k lepšímu:

„V dopise, který jsme zaslali Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci sdělujeme, že projektovaná přehrada u Nových Heřminov má být asi 500 metrů nad jižním okrajem obce, uvažováno směrem proti proudu toku Opavy a její zátopa má končit asi 1 500 metrů nad mostem přes řeku Opavu, přes který vede okresní silnice z Kunova do Pochně. Přehradní zeď má být postavena přibližně u starého lomu na úpatí Křížové hory, která je při silnici z Louček do Nových Heřminov. Výška hráze max. vzdutí hladiny je 422 metrů. Zřízení přehrady však v 5LP (páté pětiletce) nepřichází v úvahu, nýbrž značně později. Do 5LP se navrhují pouze přípravné práce, tj. zaměřování, sondování a vypracování projektu. Poněvadž jde o přehradu, která má klíčovou povahu pro vodohospodářství ve Slezsku, nedoporučujeme v uvedené oblasti budovat novostavby nebo provádět podstatné úpravy soukromých i veřejných staveb.“

Toto rozhodnutí spolu s tuhým komunistickým režimem, zásluhou kterého zaniklo drobné zemědělství a živnosti, negativně ovlivnilo na dlouhá léta život v obci. Lidé byli nuceni odcházet do měst, kde se soustředil průmysl a služby a vesnice se pomalu vylidňovala. Místní lidé byli z Okresního národního výboru ostře kritizováni za svou lhostejnost k Sovětskému svazu a komunistickým akcím.

Ze záznamu o schůzi pracovní komise pro odtokové poměry, která proběhla 28. a 29. února 1952 ve Vodohospodářské kanceláři Ministerstva stavebního průmyslu v Brně, se dozvídáme o účelu přehrady, který byl oproti původnímu záměru rozšířen. „Úkol nádrže jest zvodniti Opavu a tím umožniti zásobení DO (dunajsko-oderského) kanálu, krytí plánovaných potřeb pro zemědělské závlahy u Krnova a Opavy. Rovněž ochranný význam zdrže jest značný s vlivem na celou trať řeky Opavy. Plánovaný užitkový prostor vyrovná nízké průtoky Q355=0,57 m3/s na 3,13 m3/s, s vlivem horní nádrže u Mnichova na 3,25 m3/s. Kulminace 100-letých vod se sníží pod hrází z 210 na 140 m3/s, takže nad vtokem Moravice klesnou 100-leté vody Opavy z 350 na 290 m3/s.“

Obsah nádrže byl plánován celkem na 135 milionů metrů krychlových, hráz měla být betonová. Na schůzi bylo konstatováno, že „nádrže nejsou prosondovány, ale na základě posudku prof. ing. Dr. Gartnera jsou všechny proveditelné.“

Vodohospodáři konstatovali, že v zátopě přehrady se ocitnou Nové Heřminovy, v nichž tehdy žilo 435 obyvatel a osada Kunov. Přehrada měla zaplavit 585 ha, z toho byla pouhá pětina rolí a luk. „Stavba nádrže si vyžádá dále přeložení silnice z Krnova do Bruntálu na délce cca 10 km a části železnice z Nových Heřminov do Vrbna v délce 5 km a konečně zajištění hlavní železniční trati Olomouc – Krnov, jež probíhá nízko nad nejvyšší hladinou v nádrži,“ zapsali na své schůzi vodohospodáři. O nákladech na obří projekt však v zápise zmínky nejsou.

V roce 1960 byla v obci kvůli plánované přehradě vyhlášena stavební uzávěra.

Plán přehrady se lidem „připomněl“ v březnu roku 1963, kdy bylo zakázáno pohřbívání mrtvých na zdejším hřbitově. Pozůstalí museli pohřbívat nebožtíky na hřbitově v Bruntále.

Stavba vodní nádrže přišla na přetřes opět v roce 1964. O stavbě začal tehdy psát deník Nová svoboda. Heřminovští požádali o stanovisko Krajský národní výbor Ostrava a dostali tuto odpověď:

„Vzhledem k provádění studijních a průzkumných prací na řece Moravě a k dosaženým výsledkům se uvažuje s předchozí výstavbou nádrže Slezská Harta. Předpokládáme tedy, že výstavba přehrady na řece Opavě u Nových Heřminov nebude zahájena dříve než v roce 1975. Její výstavba je však z hlediska vodohospodářského nezbytná, tudíž stavební uzávěra trvá i nadále.“

Četné interpelace Novoheřminovských řešil poslanec Národního shromáždění Viktor Knap. Výsledkem jeho intervencí bylo částečné zmírnění stavební uzávěry.

V následujících letech se začaly v novinách objevovat články o výstavbě vodní nádrže, což lidem znechucovalo život. Kronika zaznamenává, že občané ztráceli zájem zvelebovat svou obec a upadali do pasivity. V rozmezí let 1960 až 1970 se z obce odstěhovalo 97 občanů a tento nepříznivý trend pokračoval i v dalších letech. Kronika zaznamenává, že Okresní národní výbor v Bruntále neudělal nic proto, aby lidem pomohl. „Občanům je znemožňována výstavba nových rodinných domků, obec nemůže provádět výstavbu bytových jednotek, okresní výbor Bruntál je apatický v řešení tohoto problému a tak úbytek obyvatel pokračuje.“ zaznamenal v roce 1972 obecní kronikář. Paradoxně byly v tomto roce zahrnuty do celostátního seznamu kulturních památek zdejší kaple a vedle stojící barokní kříž, pocházející z roku 1730.

V roce 1973 se obrátili členové Místního národního výboru Nové Heřminovy na předsedu ONV Bruntál Karla Gavlíka, aby vydal stanovisko k plánované stavbě přehrady a zrušil stavební uzávěru v obci. Ani po této interpelaci se nic nezměnilo. Lidé dále utíkali z vesnice, od roku 1971 do půli roku 1973 jich odešlo dalších 173, a to jen proto, že jim nebylo umožněno ani modernizovat své domy, nehledě na zákaz nové výstavby. Nelze se divit, že na akci „Za obec krásnější“, kterou o dva roky později Okresní národní výbor vyhlásil, reagovali s velkou nechutí. Znechucení občané bezmocně přihlíželi jednání okresního výboru, který nereagoval ani na základní požadavky, například čištění studní. Chuť pracovat ztráceli i poslanci MNV, kteří přestávali chodit na svá zasedání a časem rezignovali i na pořizování zápisů ze svých jednní. Situace vyvrcholila zrušením samostatné obce Nové Heřminovy a jejím připojením k městu Bruntál. Tím si však místní nijak nepolepšili, protože ani Městský národní výbor v Bruntále požadavky občanů téměř neřešil.

Situace se začala měnit až po pádu komunistického režimu v roce 1990, kdy místní lidé svolali referendum, v němž hlasovali za osamostatnění obce. Obec k velké radosti místních obyvatel získala zpět svou samostatnost v roce 1992.

Lidé v obci jakoby se probrali z dlouholeté letargie a začali usilovat o obnovu zrušených institucí a podniků. Kvůli dlouhotrvající stavební uzávěře jednali v roce 1992 na Okresním národním výboru v Bruntále a poprvé po dlouhé době jim svitla naděje, že dlouholetý problém bude konečně uzavřen k jejich spokojenosti.

„Obec dlouhou dobu trápila stavební uzávěra kvůli plánované přehradě, která by však dnes již měla být zrušena, neboť Ostrava již není ocelovým srdcem republiky, pro kterou se přehrada plánovala a pro tuto oblast je již vody dost i z jiných vodních nádrží. Proto obecní úřad vystoupil s požadavkem občanů, aby zajistil na okresním úřadě Bruntál, jak je to se stavební uzávěrou. Jednání proběhlo 11. května 1992 na ONV Bruntál, kde byli zastoupeni i ochránci životního prostředí z Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, kteří jasně poukázali na špatnou koncepci výstavby další přehrady, která by změnila celkové klima k horšímu,“ zaznamenal kronikář.

Jednání o zrušení stavební uzávěry pokračovala i v roce 1993, kdy se Heřminovští zastupitelé vypravili na krajský úřad do Ostravy. Tam se dozvěděli, že stavební uzávěra zrušena sice nebude, ale obec zde může vystavět 20 rodinných domků a rekonstruovat stávající. Podmínkou bylo zpracovat územní plán, aby mohla být zástavba akceptována. Ten byl kompletně zpracován a schválen v roce 1996. Málokdo však tušil, že již o dva roky dříve byl schválen velký uzemní plán Jeseníky, v němž je s přehradou počítáno.

Vcelku slibný rozvoj obce přerušila další rána: stoleté povodně v roce 1997, které neznamenaly jen milionové škody na majetku, ale také vrácení lidí do nejistoty předchozích let: plány na stavbu přehrady byly znovu vytaženy ze šuplíků, oprášeny a navrženy k realizaci. Oproti původním záměrům se změnil pouze účel přehrady – ze zásobárny pitné vody se měl stát protipovodňovou přehradou.

„Tato tzv. stoletá voda v současné době nahrává těm, kteří nechtějí respektovat zákony přírody a nejraději by ji spoutali svými technickými řešeními, aniž by brali ohledy na ostatní. V tomto směru se nejvíce angažují krnovští zastupitelé města, kteří usilují o výstavbu retenční nádrže, která by zatopila Nové Heřminovy a blízké okolí. Zdá se, že se ani nepozastavují nad tím, že tu žijí lidé a že případné další vodní dílo by mohlo změnit i celkové klima k horšímu,“ zachytil kronikář situaci, která trvá v podstatě dodnes. „Z mnoha jednání na různých stupních se jeví, že zastáncům přehrady jde o úplně něco jiného, než je prevence před záplavou. Především ignorují obyvatele, kteří by museli opustit své domy a jít bůhvíkam, ignorují zákon o samosprávném rozhodování obcí na svém katastrálním území, ignorují možný špatný dopad na případnou změnu klimatu, neberou v úvahu, že přehrada neochrání řadu obcí proti toku Opavy a nechtějí si ani přiznat, že záplavy mohou přijít i odjinud, neboť není to jen řeka Opava, ale také Opavice, která v minulosti mnohokrát rovněž napáchala velké škody… Uprostřed všeho jednání stojí občané Nových Heřminov a doufají, že více než 50ti letý strašák přehrady zmizí navždy.“

Lidé z Nových Heřminov sepsali na protest proti přehradě petici adresovanou Poslanecké sněmovně a Ministerstvu zemědělství. Na tzv. Kulatý stůl, který zorganizovali úředníci bruntálského Okresního úřadu, přijel plný autobus heřminovských občanů. „Ti, co se nevešli, přijeli vlastními auty, aby jednomyslně a rozhodně vyjádřili své záporné stanovisko k jakékoliv zamýšlené variantě přehradní nádrže,“ líčil situaci kronikář.

Také nové zastupitelstvo v čele se starostou Antonínem Maňákem, který v roce 1998 vystřídal starostu Milana Mlýnka, navázalo na práci předešlých zastupitelů a pracovalo na tom, aby byly plány na výstavbu přehrady zrušeny, a aby stavba byla vyňata z velkého územního celku Jeseníky.

Z vesničanů, kteří pouze nesouhlasí s tím, aby jejich obec zatopila voda, se postupně stali odborníci na protipovodňovou problematiku. Zúčastnili se několika protipovodňových konferencí, z nichž ta první se uskutečnila 18. června 1999 v Krnově. Podle kronikáře Jeřábka šlo o konferenci, na níž v drtivé většině převládali přívrženci přehrady a účelem bylo prezentovat přehradu jako řešení jediné možné a nejlevnější. Další konference se konala o rok později rovněž v Krnově. Posléze se Heřminovským podařilo získat podporu představitelů města Bruntálu a několika obcí ležících v blízkosti řeky Opavy. Zájmy lidí žijících v Nových Heřminovech rovněž hájí několik ekologických sdružení, která poukazují na to, že zatopením jedné obce nelze vyřešit protipovodňovou ochranu obcí a měst v celém povodí, a že je nutno hledat taková protipovodňová opatření, která zajistí ochranu pro všechny. Aby se jim podařilo toto řešení najít a prosadit, založili počátkem roku 2002 sdružení Voda v krajině. Už před tím, v listopadu roku 2001, vyvolali rozsáhlou diskuzi na toto téma prostřednictvím konference „Voda v krajině“

Převzato z internetových stránek obce Nové Heřminovy.